Strukturu vícevrstvých tvoří dvě nebo tři dřevěné vrstvy sklížené proti sobě křížem. U třívrstvých krytin bývá na spodní části podlahy dřevěná dýha, středovou část tvoří výztuž z masivu (borovice/smrk – záleží na výrobci) a vrchní nášlapnou vrstvu pak jedna z ušlechtilých dřevin. Z hlediska designu či na pohled je na vícevrstvé podlaze nejdůležitější právě dřevina, která tvoří nášlapnou vrstvu. Vícevrstvé podlahy jsou oproti masivním dřevěným podlahám stabilnější, odolné proti prohýbání, vyboulení i praskání. Výhodou je bezesporu také jejich snadná pokládka, neboť většina vícevrstvých dřevěných podlah je již z výroby vybavena zámkovým mechanickým spojem, který umožňuje pokládku plovoucím způsobem, tedy bez lepení či šroubování. Při poškození krytiny je tak díky zámkovému spoji možné krytinu rozebrat a poničenou lamelu vyměnit. Díky své konstrukci, která je odolnější a stabilnější než masiv, jsou vícevrstvé podlahy, splňují-li základní rozměrové a technické požadavky, vhodné pro pokládku nejen na teplovodní podlahové vytápění. 

Krytinu tvoří jeden kus/druh dřeviny, může se jednat o klasickou prkennou podlahu, palubovky či parkety. Krytiny z masivu jsou náchylnější na změny klimatických podmínek v místnosti, mají tendenci měnit svůj tvar, nejčastěji sesychat, praskat, může dojít k vyboulení. Většinou se pokládají připevněním k podkladu napevno (přišroubování či přilepením).